Konvertibly, hybridy, tabletonotebooky a 2v1: který z nich je právě pro mě ten pravý?

Snadno přenosné počítače, které se lusknutím prstů promění z nekompromisních produktivních strojů na zdroj nekonečné zábavy, jejímuž přívalu nebrání umělá bariéra v podobě klávesnice, nejsou nic až tak nového. Již v éře Windows XP můžeme spatřit první seriózní pokusy. Tehdejší zařízení však byla příliš těžká, drahá a nedisponovala dostatečně dlouhou výdrží baterie, aby se mohla široce rozšířit. Navíc krom standardního notebookového ovládání podporovala kvůli nedokonalé rezistivní dotykové vrstvě na obrazovce jen stylus – na ovládání prstem jste mohli zapomenout.

Jak by mohl konvertibilní počítač vypadat v budoucnosti?

S nástupem iPadu se pozornost strhla spíše na ryze dotykové tablety, ale nadále bylo možné pozorovat, že se lidé fyzické klávesnice nejsou ochotni jen tak bez boje vzdát – roztrhl se pytel s různými klávesnicovými doky nebo kryty, které nezřídka fungovaly i jako stojánky. Poskočit o krůček dál se v tomto směru pokusila konkurenční platformaAndroid, když nabídla integrací tabletu a klávesnice na hardwarové úrovni. Lidé si však používání tabletu s klávesnicí nezamilovali ani tentokrát, a to ze stejného důvodu jako u iOS - ani Android s notebookovým ovládáním úplně nepočítal, neboť se vlastně jednalo o operační systém pro dotykové mobilní telefony, což výrazně nezměnilo ani jeho přizpůsobení pro větší tablety. V nedávné době se připravenost hardwaru pro tento koncept pokusil využít Microsoft s Windows 8. A trh zažil doslova explozi konvertibilních zařízení. Ale ani tentokrát to nevyšlo. Ačkoliv měl Microsoft výhodu v produktivní oblasti (dodnes ostatně zůstává jeho Windows majoritní počítačový operační systém), v oblasti zábavy a konzumace obsahu, která jde ruku v ruce se snadným a intuitivním ovládáním a celkově příjemným uživatelským zážitkem, značně zaostával za Googlem a hlavně Applem.


  ▌  1) Dotykový notebook
  ▌
  ▌  2) S víkem překlopitelným na záda základny
  ▌
  ▌  3) S otočnou obrazovkou
  ▌
  ▌  4) Pevně spojovací s plynule nastavit. úhlem rozevření
  ▌
  ▌  5) S tabletovou částí, která disponuje stojánkem
  ▌
  ▌  6) S dokem coby stojánkem s omezenými úhly rozevření
  ▌
  ▌  7) Ultimátní hybrid - lze vůbec ještě přijít s něčím novým?


V období, kdy se vývoj technologií dostal do fáze, kdy tento koncept může opravdu fungovat, se nacházíme již nějaký ten rok. Až teď je ale díky Windows 10 k dispozici druhá nezbytná složka - adekvátní software, který umožní práci a poskytne zábavu a zároveň na rozdíl od Windows 8 uživatele neškolí, jak jej má používat, ale který reflektuje jeho reálné potřeby.

S příchodem Windows 10 již není důvod se 2v1 bát

Pravděpodobnost, že konvertibilní zařízení nebude splňovat vaše požadavky, byla v minulosti opravdu vysoká. Koupit si takové zařízení dnes již díky pokroku není taková ruleta jako dřív. Jak se však vyznat ve všech těch odlišných konstrukcích, které v průběhu let pokusů a omylů vykrystalizovaly do dnešní větších-experimentů-prosté nabídky? Která je pro toho kterého uživatele ta pravá? Jakou si pořídit, aby uspokojila konkrétní potřeby? Přesně na to se pokusí odpovědět tento článek.

(Není-li uvedeno jinak, všechny níže uvedené ceny jsou přibližné aktuální ceny v našich e-shopech s DPH.)

Konstrukce: dotykový notebook

Poměr DNA: 90% notebook, 10% tablet

Možná si říkáte – dotykový notebook sem nepatří. Ale někde začít musíme. A určitě nebude od věci znát širší kontext. Na druhou stranu se obtížně popírá, že se z našeho výčtu jedná o ta nejnudnější zařízení.

Ergonomie dotykového notebooku není žádná sláva

Dotykovým displejem jsou vybaveny některé notebooky s úhlopříčkou 13 palců a výše. Fakt, že vedle dotykových variant mívá výrobce v nabídce tentýž model, jen bez dotykové vrstvy, už tak nějak sám svědčí o tom, že dotykové notebooky jsou spíše do počtu. V cenové kategorii do 30 tisíc je u nás na výběr tak málo možností, že je můžeme všechny vyjmenovat: Acer Aspire E1, HP 15 Touch, HP EliteBook 755 G2, Lenovo ThinkPad S440 a nakonec Dell Vostro 14 a Dell Inspiron 15 a 17 ve variantách Touch. (Alespoň čestnou zmínku bokem si v rámci objektivity zaslouží i Acer Chromebook 13, který se od ostatních odlišuje operačním systémem – Windows zde nahrazuje Chrome OS od Googlu). Ve vyšších cenových patrech (až na Acer, jehož nabídka s modelem E1 končí, výrobci zůstávají stejní) je nabídka modelů podstatně bohatší. Snad aby si zájemce tu nadměrnou investici krom vyšší kvality provedení ospravedlnil odškrtnutím povinné položky v oblasti funkční výbavy.

Hlavní výhodou těchto zařízení je, že oproti mnohým níže uvedeným fungují jako plnohodnotný notebook bez sebemenších kompromisů. Používají desetiletími osvědčenou konstrukci s (relativně) pevným kloubem. Ať už zařízení uchopíte jakkoliv, můžete se spolehnout, že zůstane v celku. A pokud zrovna není k dispozici stůl nebo jeho obdoba, máte jistotu, že poskytne maximální pohodlí a stabilitu na klíně. V tomto módu je jedinou nevýhodou snad jen vysoká pravděpodobnost, že vám ve výhledu na excelovské tabulky budou bránit mastné šmouhy na obrazovce, protože…

Po přidání dotykové obrazovky se osvědčená
koncepce notebooku rozsype jak domeček z karet.

…když máte možnost dotykového ovládání, chtě-nechtě jí využijete. Tím nahlížíme na tuto kategorii z hlediska tabletů a resumé tady získává podstatně horší. Po přidání dotykové obrazovky se totiž ona osvědčená koncepce rozsype jak domeček z karet. I pokud používáte dotykovou obrazovku jen coby doplněk standardních vstupních zařízení při práci, typicky pro posun v několikastránkovém dokumentu, narazíte na první zásadní problém – při ovládání dotykem má obrazovka vlivem své konstrukce tendence couvat a měnit úhel naklopení, a tím je to horší, čím výše v místě na obrazovce dotyk provádíte. Většinou se obrazovka navrátí do původní polohy, ale nedává to člověku pocit jistoty. Pokud má displej lesklé provedení, což je velmi pravděpodobné, a nacházíte se třeba v místnosti s velkou hustotou stropních svítidel, na obrazovce vám i létají “blesky”.

Pokud přejdeme do oblasti zábavy, klávesnice mezi konzumovaným obsahem a vámi vytváří jakousi psychologickou bariéru, která může mít za následek nechtěné stisknutí tlačítka nebo aktivaci touchpadu, a navíc jakoby našeptává, jestli byste se raději neměli vrátit zpátky k práci. Toto rozptylování zážitku rozhodně nepřidá.

Tablet lehký jako pírko z dotykového notebooku nikdy neuděláte

Chtít od takového zařízení výhody tabletů by bylo holé šílenství. Velká úhlopříčka předznamenává velké rozměry i váhu a klávesnice v tomto ohledu již vysloveně překáží. To platí i například pokud cestujete v letadle – prostor mezi vámi a řadou sedadel před vámi je tak omezený, že si notebook nemůžete plně rozevřít, na což ostatní konstrukce našly řešení. Ale proti gustu…

Výhody:

+ nekompromisní funkčnost notebooku, což oceníte při použití na klíně
+ vyšší pravděpodobnost portů plné velikosti

Nevýhody:

- velikostí a váhou nemohou konkurovat tabletům
- v omezeném prostoru není možné plné rozevření
- obrazovka při dotycích mění úhel displeje
- dotyková vrstva svádí k dotykům a šmouhy nejsou při práci žádoucí
- vysoká pravděpodobnost, že displej bude mít lesklé provedení
- omezená nabídka konfigurací

Konstrukce: s víkem překlopitelným na záda základny

Poměr DNA: 80% notebook, 20% tablet

Dostáváme se do zajímavějších vod, a sice do kategorie tabletonotebooků s překlápěcí konstrukcí. Z dnešního pohledu je v tomto směru bezesporu nejaktivnější Lenovo s produktovou řadou Yoga. Nový význam tomuto slovu dalo zařízení Lenovo IdeaPad Yoga 13 (a její souběžně oznámená 11palcová varianta s Windows RT) z roku 2012. Tehdy se zdálo, že už snad nelze přijít s ničím novým, co přežije déle než jeden produktový cyklus a objeví se i v dalších generacích (což se třeba v případě Asusu Taichi se dvěma displeji nebo Sony Vaio Dua s konstrukcí typu „slider“, která si u telefonů našla své místo, nepovedlo). Lenovo to však dokázalo a nastavilo trend, který nyní následuje nejeden konkurent.

Lenovo se vícemódovou Yogou stalo leaderem trhu

Kouzlo původní Yogy spočívá v dvojitém kloubu. Stejný výrobce již v minulosti u svých ThinkPadů umožnil rozevření víka do nulového úhlu, ale tady šel ještě dál a hlavně pro neobvyklou konstrukci našel účel. U Yogy totiž lze víko odklopit až do té míry, že dojde ke kontaktu zad displeje a spodku základny. Nejdříve to vypadalo jako čiré bláznovství, ale časem se ukázalo, že v praxi takový koncept s jistými limity může velmi dobře fungovat - je libo režim „Laptop“, „Stojánek“, „Stan“ nebo „Tablet“?

Lenovo začalo Yogu praktikovat ve velkém, a tak pod tímto názvem můžete pořídit nespočet různých produktů. Nás budou zajímat hlavně ty, co zůstaly věrné svým kořenům. Nejblíže tomu jsou produkty Lenovo Yoga 300 (11,6 palců), Yoga 500 (14 – 15 palců), Yoga 3 14 a žhavá novinka Lenovo Yoga 700 (11,6 - 14 palců), které jsou v podstatě přímými nástupci originálu s moderními komponentami uvnitř. Díky tomu jsou cenově dostupné, ale zamrzí absence podpory aktivního stylusu. Tímto nedostatkem trpí i luxusnější varianta Yoga 3 Pro a její čerstvý následovník Yoga 900, kde dvojitý kloub nahrazuje hodinkovými řemínky inspirovaná obdoba, avšak vlivem nezanedbatelného nárůstu ceny to jde ještě hůře prominout. Digitizér nabízí alespoň některé varianty řady ThinkPad Yoga (11 – 15 palců), které nadále zůstávají věrné klasickému dvojitému kloubu a navíc mívají matnější obrazovku, ovšem vlivem celkově bohatší výbavy, kterou využije spíše náročný profesionál než obyčejný konzument, se dostáváme na cenu nezřídka překračující 30 tisíc korun.

Obejdete-li se bez tabletového módu, ušetříte koupí modelu Flex

Pokud by pro vás cena byla tím parametrem, který rozhoduje, nabízí se zde od Lenova ještě řada Flex. Kvůli méně sofistikovanému kloubu tu však již nelze praktikovat režim Tablet. Jde ale o velmi dobrý kompromis.

Jak již bylo naznačeno výše, dvojitý kloub dnes nabízí i další výrobci, jako jsou třeba Hewlett-Packard (koukejte se po přídomku „x360“ v názvu), ASUS s řadou Transformer Book Flip, Toshiba s modely Satellite Radius (za zmínku stojí hlavně novinka Radius 12) a v neposlední řadě Dell s cenově dostupnými modely Inspiron 11z Touch a Inspiron 13z Touch (pozor, u Dellu se v případě avizované podpory pera jedná jen o přibalení pasivního stylusu, který lze dokoupit k jakékoliv obrazovce s kapacitní dotykovou vrstvou). Je ale bohužel často znát, že se jedná o pouhé ledabylé napodobování bez úplného pochopení tohoto řešení. Zmíněné Inspirony velice často trpí na odření laku (co vydrží notebook, to při své univerzálnosti nemusí vydržet hybrid; standardní lakovaný plast částečně nahrazuje hliník jen ve - u nás neprodávané - variantě Special Edition) a u HP dochází k nelícování obrazovky a základny v tabletovém režimu, což je obzvlášť trestuhodné u vrcholného modelu Spectre Pro x360. V tomto směru paradoxně levný Dell exceluje, neboť jeho hranatější tvary zaručují lícování zcela oku lahodící. (Opět se mi jeví férové alespoň krátce zmínit alternativu s Chrome OS - Acer Chromebook R 11. Při té příležitosti se hodí zmínit i Acer R 11 a R 14 s Windows.)

Pravidelné tvary vynikají zvlášť v tabletovém režimu

V notebookovém režimu platí pro tuto konstrukci totéž co pro dotykové notebooky – při používání dotykové obrazovky se mění úhel otevření víka a při potřebě být produktivní jsou lesklý displej, mastné šmouhy a otisky prstů zvlášť otravné.

V poloze „Stojánku“ při dotykovém ovládání obrazovka také „couvá“ či „pruží“ (což řeší režim „Stanu“ – o tom však až později), ale ať už máte k dispozici stůl nebo si zařízení položíte v sedě na klín či v leže na břicho, pro převážně pasivní konzumaci obsahu poskytuje tento režim překvapivě velký komfort. Na dno základny za obrazovkou si navíc můžete položit připojený externí pevný disk, optickou mechaniku pro sledování DVD či Blu-ray filmů, powerbanku či cokoliv co vás napadne. Výhodou oproti níže uvedeným řešením je i to, že veškerá eventuálně připojená kabeláž vede do základny a nikoliv do obrazovkové části, díky čemuž nevisí ve vzduchu.

Režim "Stojánek" je překvapivě komfortní i na klíně

 „Stojánek“ se hodí i pro komornější prezentaci nebo nahrazení digitálního fotorámečku. V takových případech může přijít vhod improvizovaný režim, kdy ve stejném rozevření položíte zařízení na výšku. Perfektně se hodí třeba pro zobrazení stránky PDFkového návodu při nějaké montáži, hudebních not při cvičení třeba na flétnu nebo receptu při vaření.

Skoro se až nechce věřit, jak velký psychologický efekt náhlé zmizení základny s hardwarovou klávesnicí má. Používáte stejné zařízení, avšak cítíte se úplně jinak. Ačkoliv samozřejmě nelze dosáhnout váhy srovnatelné s tablety, jsou tu oproti nim dokonce i nějaké výhody – není zapotřebí separátního stojánku/nejistého opírání o jiné předměty nebo neustálého svírání v rukách, aby k vám byla obrazovka patřičně natočená. Proč běžně nemohou mít tablety takovou drobnost jako stojánek, když to jejich praktičnost povýší na úplně jiný level?

V režimu "Stan" obrazovka při dotycích necouvá

Pokud máte k dispozici rovnou plochu a obsah konzumujete aktivněji (prohlížíte si třeba web nebo fotogalerii smýkáním prstu po obrazovce a gesty), ideálním režimem je „Stan“. Pokud výrobce použil na správných místech ty správné materiály, obrazovka při dotycích jistě drží svojí nastavenou polohu a nehrozí ani poškrábání povrchu šasi.

Poslední inzerovaný režim nese název „Tablet“. Když víko rozevřete do polohy, kdy se záda obrazovky dotýkají se spodkem základny, konečně přijde ke slovu dvojitý pant, aby prokázal svůj plný přínos. Klávesnice se sice zbavíte tak, jak je to jen u zařízení s touto konstrukcí možné, ale ve srovnání s tabletem si všimnete jen nevýhod: jak již bylo řečeno, váhou a rozměry, v tomto případě hlavně v tloušťce, nemá tablet konkurenci. Na překážku může být i skutečnost, že na zádech zůstávají odhalené klávesy i touchpad. Sice nehrozí nechtěný vstup, neboť obojí v tomto režimu zpravidla přejde do deaktivovaného stavu, ale může to znepříjemňovat úchop. Řešením může být speciální "Slot-In Case" pouzdro či funkce Lift 'n Lock, kterou disponují ThinkPady Yoga, ale ani v jednom případě se nejedná o řešení ideální – v tomto ohledu se ještě nabízí velký prostor, kde se mohou produktoví designéři v budoucnu realizovat různými neotřelými nápady.

V tabletovém módu může být na překážku skutečnost,
že na zádech zůstávají odhalené klávesy i touchpad.

To, jak takové zařízení budete využívat, ve výsledku v podstatě omezuje jen vaše fantazie.

Výhody:

+ nekompromisní funkčnost notebooku
+ široká nabídka režimů
+ vyšší pravděpodobnost portů plné velikosti
+ oproti tabletu netřeba stojánku
+ v režimu „Stan“ při dotykovém ovládání obrazovka „necouvá“
+ případná kabeláž vede do základny, místo aby visela ve vzduchu
+ velice bohatá nabídka modelů a konfigurací

Nevýhody:

- velikostí a váhou nemohou konkurovat tabletům
- obrazovka ve „vztyčeném“ stavu při dotycích mění úhel rozevření
- dotyková vrstva svádí k dotykům a šmouhy nejsou při práci žádoucí
- vysoká pravděpodobnost, že displej bude mít lesklé provedení
- odhalené klávesy a touchpad v režimu „Tablet“
- při nešťastném provedení hrozí poškození povrchu šasi
- riziko neestetického nelícování základny a víka v tabletovém režimu

Konstrukce: s otočnou obrazovkou

Poměr DNA: 70% notebook, 30% tablet

V případě konstrukce s otočnou obrazovkou už nejsme svědky naprosté bezradnosti výrobců (jako v případě dotykových notebooků) a neschopnosti vlastním způsobem reagovat na úspěšného leadera (jako u notebooků s přetočitelným víkem). Naopak se přesouváme do oblasti, kde lze nalézt stopy různého přístupu k danému ergonomickému problému. I když i tady – jak se dále dozvíte - dochází k přebírání nápadů, byť ne tak zoufalému jako u Yogy.

Otočny kloub nemá oproti Yoze prakticky nic navíc

Nebýt Lenova, trhu konvertiblů by dozajista dominovala zařízení s jedním dvouosým kloubem, který krom standardního naklopení umožní obrazovku natáčet i do stran ve 360 stupních, což se Yoze v univerzálnosti takřka zcela vyrovná (teoreticky lze provozovat všechny její režimy a i některé navíc). Tento koncept si získával oblibu již od dob, kdy se Microsoft pokoušel o tabletová zařízení s Windows XP Tablet Edition. Ačkoliv se indickému cvičení na čtyři písmena obecně připisuje výhradně blahý vliv na zdraví, v případě vlivu na zařízení z této kategorie můžeme mluvit bez přehánění o vyhubení. Zatímco dříve řada výrobců včetně Toshiby, Aceru, Dellu či Lenova poskytovala poměrně širokou nabídku, v dnešní nabídce najdete pouhopouhé dva modely - HP EliteBook Revolve 810 s cenou začínající na 29 tisících a Fujitsu Lifebook T725 od 42 tisíc korun. Oproti konceptu Yogy zde existuje v podstatě jediná objektivní výhoda – v tabletovém režimu není klávesnice odhalená, neboť spočívá pod obrazovkou. Výrobcům se sice nabízí všechny porty umístit na zadní hranu základny nebo možnost klasického posazení základny na dokovací stanici bez omezení konvertibility, avšak tady jsou již preference uživatelů rozličné. Nevýhodou je nemožnost rozložení do úplné roviny, vyšší cena, špatné lícování víka a základny v tabletovém a uzavřeném režimu (vzniká zde „schod“), méně prostoru pro klávesnici či touchpad a teoreticky menší životnost kloubu. Řešení sice vypadá efektně, natáčení obrazovky do stran má však velice málo praktických využití.

Reálně i cenově (od 22 tisíc za starší verzi) dostupný je v dnešní době i model Aspire R 13, kterému jeho výrobce Acer nesporně věří, neboť přežil dvě generace procesorů Intel Core zvané Haswell a Broadwell a díky nedávno představeným konfiguracím se Skylakem přežívá dodnes. Takové štěstí neměl předražený Dell XPS 12, který přišel na trh v éře ještě o generaci starší mikroarchitektury Ivy Bridge a delšího života se nedočkal, nicméně jeho „průtočná obrazovka v rámečku“ byla inspirací pro „Ezel Aero Hinge“, kterým disponuje právě R 13. Oba jmenované modely tak oproti Yoze nemají v tabletovém režimu klávesnici na zádech. Nicméně Acer nekopíroval úplně doslovně – zatímco u Dellu vedl rámeček kolem celého obvodu displeje, Acer horní polovinu vypustil. Ušetřil tak sice pár gramů na váze, ovšem stejně jako třeba u HP EliteBook Revolve 810 zde dochází k nelícování víka a základny v tabletovém režimu a uzavřeném stavu.

Acer se s modelem R7 nebál experimentovat, ale neuspěl

Předminulý rok se Acer rozhodl zariskovat s úplně novým konceptem, když přišel s experimentem zvaným Aspire R7, který přinášel možnost být v omezeném prostoru (typicky v letadle) takřka nekompromisně produktivní. Záměna pozic klávesnice a touchpadu však nejspíše byla pro většinu potenciálních zájemců příliš silná káva – při pohybu kurzoru vám pod rukama ležela odkrytá klávesnice. Posledním hřebíčkem do rakve R7 byla příliš velká tloušťka v tabletovém módu. V případě Sony VAIO Flip (varianty s 11, 13 a 15 palci) to byl naopak Acer, od koho se kopírovalo. Za normálních okolností by tento napodobitel modelu R7 dodnes na trhu bojoval s Aspirem R 13. Navzdory konzervativnímu umístění vstupních zařízení a rozumné prodejní ceně však mělo i VAIO Flip pouze jepičí život. Tentokrát si již příčiny vůbec nemusíme domýšlet – Sony oficiálně svojí ztrátovou notebookovou divizi odprodalo, a tak se nad těmito nadějnými produkty na našem trhu uzavřela voda. Pořídit sice lze přímého následovníka VAIO Z, ovšem pouze v zahraničí, bez loga Sony a v přepočtu za nekřesťanskou startovní cenu 1 600 dolarů (bezmála 40 tisíc korun bez případného DPH a cla).

Výhody:

+ zdaleka nejvhodnější pro práci v letadle
+ nekompromisní funkčnost notebooku
+ klávesnice není v tabletovém režimu odkrytá
+ oproti tabletu netřeba stojánku

Nevýhody: 

- v dnešní době velmi omezená nabídka modelů
- velikostí a váhou nemohou konkurovat tabletům
- dotyková vrstva svádí k dotykům a šmouhy nejsou při práci žádoucí
- vysoká pravděpodobnost, že displej bude mít lesklé provedení
- konstrukce nebývá připravena pro režim „Stan“, a proto…
- …obrazovka ve „vztyčeném“ stavu při dotycích vždy mění úhel
- v případě VAIO Flip a Aspire R7 přílišná tloušťka v tabletovém režimu

Konstrukce: pevně spojovací s plynule nastavitelným úhlem rozevření

Poměr DNA: 60% notebook, 40% tablet

Na pódium vstoupí muž, v rukách svírá notebook a znenadání odtrhne obrazovku od klávesnice, aniž by došlo k poškození. Ještě v 90. letech by to publikum možná ohromilo, ovšem od příchodu androidího Transformeru od Asusu je to již velice častý jev. Ačkoliv od jeho představení uběhne brzy už pět let, výrobci se nás tímto „trikem“ snaží ohromit i dnes - s nevalným úspěchem. Čestnou výjimkou je Microsoft Surface Book, který byl představen teprve velmi nedávno a spustil vlnu nadšení svým futuristickým provedením a dedikovaným grafickým čipem v základně (nejblíže však bude k dostání v Německu a ne dříve než koncem listopadu, kdy se začíná prodávat v USA).

První notebook od Microsoftu a hned překvapivě inovativní

Oddělovací přenosné počítače staví koncept notebooku doslova na hlavu. Zatímco u notebooku je vše důležité v základně a displej funguje jen jako displej, v tomto případě se všechny klíčové komponenty nacházejí v displejové části a základna s klávesnicí hrají takříkajíc druhé housle. V notebookovém režimu z toho vyplývá jedna zásadní výhoda a jedna zásadní nevýhoda. Pokud jste muž a chcete se v budoucnu stát otcem zdravého potomka, jistě oceníte fakt, že základna, která obvykle při položení na klín ohrožuje kumulovaným teplem vaše nejcitlivější tělesné partie, zůstává zpravidla chladná. Pokud vám ale notebook nikde dlouze nepostojí a vy úhel, který svírá displej vůči základně, často přizpůsobujete aktuálním potřebám, nemusí vám vyhovovat, že oproti notebooku bývá rozevření za účelem celkové stability omezenější. Důležitou vlastností tohoto řešení v tomto módu je i to, že při připojení periferií či jakékoliv jiné kabeláže tyto kabely víceméně visí ve vzduchu, což může přijít vhod snad jen tehdy, pokud používáte drátovou myš – USB konektor a kabel pohybu kurzoru nijak nebrání.

Kamenem úrazu bývá velice často způsob, jakým je spojení řešeno. Ani na prémiových strojích bohužel nepůsobí příliš jistě. Magnety sice udrží obě části pospolu, ale tabletová část v doku často poviklává a trny, které mají spojení jistit, mívají plastové provedení. Dok sice zastoupí tabletový stojánek, ale problém, kdy obrazovka ve „vztyčeném“ stavu při dotykovém ovládání mění úhel rozevření, musíte strpět i tady. Řešením může být tablet zasazený zády ke klávesnici a překlopení do režimu „Stan“, avšak někdy jde tablet do doku zasadit jen v jednom směru a konstrukce nebývá na takový režim připravená.

Acer Aspire Switch nabídne dobrou konvertibilitu za málo peněz

Po odtržení samozřejmě můžete displejovou část používat jako plnohodnotný tablet. Jedna možná nevýhoda je však patrná třeba při pohledu na profesionálně zaměřený Lenovo ThinkPad Helix s cenou začínající na 30 tisících – půdorys zařízení nemusí být vždy zcela pravidelný, což může znepříjemňovat úchop.

Hlavně se svou řadou Switch je jedním z nejaktivnějších producentů těchto zařízení Acer. Nové modely Acer One 10 (od 7 tisíc) a Aspire Switch 11 V (od 19 tisíc) již přichází s předinstalovanými Windows 10 a přibalený dok obsahuje krom touchpadu a kláves navíc jen jeden USB port plné velikosti; 500GB plotnový disk je volitelný. Na starších modelech Aspire Switch 11 nebo Acer Aspire Switch (2) 10 musíte upgrade na Windows 10 provést ručně, neboť mají předinstalované Windows 8.

Výrobci někdy do doku umísťují i
sekundární baterii pro prodloužení výdrže.

Windows 8 má předinstalovaný další starší model, a sice Acer Switch 12, ovšem ten se může pochlubit zcela unikátní konstrukcí, navíc za výborných 12 tisíc (za rok spadla cena o třetinu). Vzhledem k tomu, že k oddělení zde nedochází v místě přechodu víka a základny, nýbrž zhruba v její polovině, lze obrazovku postavit daleko od klávesnice a tu používat bezdrátově, popřípadě obrazovku postavit naležato a díky „pahýlu“ pomocí ní vytvořit lehký svah (výrobci režim nazývají „Canvas“, což můžeme přeložit jako „malířské plátno“), který se může hodit třeba pro kreslení (displej disponuje digitizérem, ovšem aktivní stylus si musíte koupit v zahraničí za zhruba 1 200,- bez DPH). Nevýhodami mohou být absence touchpadu (konstrukce si vyžádala jeho nahrazení trackpointem), nerovná záda v tabletovém režimu a fakt, že při přenášení není žádným způsobem chráněný displej. Další nedostatky výše uvedených modelů bohužel zůstávají. Touto konstrukci se sice může pochlubit i Toshiba dynabook KIRA L93, ale ta se nikdy neprodávala mimo Japonsko. I tak u nás poskytuje japonská Toshiba se svým levným modelem Satellite Click a prémiovými zařízeními Portégé Z10t a Z20t solidní nabídku. Na našem trhu je v širokém cenovém rozpětí možné vybírat i z modelových řad Transformer Book (Chi) tchajwanského výrobce ASUS a x2 amerického producenta Hewlett-Packard (mimo HP Pavilion x2 10-k0##nc a přicházejícího HP Spectre X2). Tito výrobci spolu s dříve zmíněným Lenovem zpravidla do doku umísťují i sekundární baterii pro prodloužení výdrže.

Pokud pro vás nejdůležitější roli hraje nízká cena, můžete se poohlédnout i po VisionBooku 10Wi od UMAXu nebo po androidovém ONETOUCH POP (10) od Alcatelu (oba od přibližně 5 tisíc).

Režim "Canvas" ocení především digitální umělci

(Opět bude fér zmínit i obdobná řešení na konkurenčních platformách. Poměrně velký povyk nedávno vzbudil Google Pixel C, který velmi elegantně vyřešil problém nejistého spojení tabletu s dokem, a to použitím silných magnetů a originální konstrukce doku. Tím však vznikl další problém, a sice nemožnost pohybovat kurzorem - krom klávesnice a hlasu je ovládání možné pouze dotykem. Vzhledem k tomu, že operační systém tentokrát není Chrome OS, nýbrž Android 6.0 Marshmallow, to tolik nevadí, na druhou stranu, v profesionálním nasazení nemůže konkurovat Windows. Obrazovka každopádně ve „vztyčeném“ stavu rovněž při dotycích mění úhel rozevření – na to recept v Mountain View nenašli).

Výhody:

+ teplo se hromadí v tabletové části, dok je většinou vlažný
+ po odpojení od klávesnice nic nezvyšuje hmotnost tabletu
+ dok poslouží jako stojánek
+ obstojně zastoupí notebook
+ bohatá nabídka modelů a konfigurací
+ rozumná cena

Nevýhody:

- připojení klávesnice k tabletu bývá nejisté a rozviklané (mimo Pixel C)
- dotyková vrstva svádí k dotykům a šmouhy nejsou při práci žádoucí
- vysoká pravděpodobnost lesklého displeje (mimo např. Portégé Z20t)
- v režimu notebooku kabeláž visí ve vzduchu (hlavní porty na tabletu)
- konstrukce ne vždy zvládá režim „Stan“, a proto…
- …obrazovka ve „vztyčeném“ stavu při dotycích vždy mění úhel
- vyšší pravděpodobnost portů ve zmenšeném provedení
- spíše nižší výkon

Konstrukce: s tabletovou částí, která disponuje stojánkem

Poměr DNA: 50% notebook, 50% tablet

Asi nejlepším kompromisem, který lze na dnešním trhu najít, je konstrukce podobná té předchozí, ale tentokrát stabilitu v notebookovém režimu zajišťuje vyklápěcí stojánek, který tvoří součást tabletové části. Klávesnicová část nejen hraje druhé housle, ale vzhledem k tomu, že bývá integrována do krytu, bývá velmi tenká. Díky tomu, že většinu tloušťky kompletu v uzavřeném stavu tvoří tablet, jde o ideální způsob, jak zajistit maximální mobilitu, avšak díky portům plné velikosti i výbornou funkčnost.

Microsoft Surface Pro 4 - je ještě prostor pro zlepšení?

Trend v této kategorii aktuálně udává Microsoft Surface (Pro) s nezbytným portem USB 3.0 v plné velikosti, kdy dokoupitelný kryt Type Cover, který při přenášení plní sekundární funkci ochrany displeje, slouží jako klávesnice a touchpad. Již pár týdnů se prodává už čtvrtá generace. Za tu dobu se inženýrům z Redmondu podařilo vychytat všechny mouchy (plynule nastavitelná podpěra, zvýšená stabilita, magnetické uchycení stylusu, kvalita touchpadu, …), a tak lze prohlásit, že Microsoft Surface Pro 4 (od v přepočtu 25 tisíc bez DPH a cla za komplet) těží z tohoto konceptu maximum. Jedinou jeho slabinou, kterou potvrzuje i ohlášení výše zmíněného sourozence jménem Surface Book, je vlastnost, kterou sám Microsoft (samozřejmě v úplně jiném kontextu) nazval roztomilým slůvkem „lapability“, což lze volně přeložit jako „pohodlnost při používání na klíně“. Zatímco u klasického notebooku se celá jeho váha rozkládá po celé ploše základny, tady váha spočívá na dvou bodech s velmi malou celkovou plochou – na hranách tabletu a stojánku. To se projevuje nestabilitou a zarýváním oněch hran do klína. Vzhledem k tomu, že dostatečné rozevření vyžaduje větší podkladovou plochu než notebook, dochází zde také k jevu, kdy se lidem s krátkýma nohama či nějakými těmi kily navíc zarývá hrana klávesnicového krytu do břicha. To je jednak nepříjemné a jednak to zhoršuje přístup k touchpadu. Pokud však nepotřebujete psát dlouhé texty, můžete klávesnici stočit dozadu a tablet s vysunutým stojánkem postavit na její záda – pro těch pár písmenek pro zadání URL postačí softwarová klávesnice.

U hardwaru Microsoftu jsme zvyklí na to, že na náš trh přichází s několikaměsíčním zpožděním nebo vůbec. V případě Surfacu dosud bohužel platí druhá možnost a budoucnost je nejistá. Zájemce nicméně může (na rozdíl od Microsoftu) těšit, že se na trhu začínají objevovat klony, a to i od výrobců, kteří s distribucí na našem území problém nemají. Řeč je hlavně o Lenovo MIIX 700 a HP Spectre X2, které by se u nás měly začít prodávat před Vánoci za cenu začínající na přibližně 30 tisících. HP nedávno také představilo model Elite x2, který ale na náš trh dorazí až v únoru příštího roku. Spekuluje se, že se dalším hráčem v tomto segmentu brzy stane i Dell, ale žádné konkrétní informace zatím nejsou k dispozici.

Zajímavý klon Surfacu od HP v podobě modelu Spectre X2

V minulosti se u nás prodávala zařízení HP Pavilion x2 10-k001nc a Sony VAIO Tap 11, která také splňují kritéria této kategorie. A když padla zmínka o VAIO – v zahraničí lze zakoupit i astronomicky drahé VAIO Z Canvas (od v přepočtu 76 tisíc korun bez DPH a cla).

Lenovo nepoužívá brand Yoga pouze pro přetočitelné konstrukce, ale ve složení Yoga Tablet i pro tablety s inovativní konstrukcí, která připomíná poznámkový blok s kroužkovou vazbou/hřbetem. Za tento hřbet můžete tablet nejen uchopit nebo se díky němu radovat z prodloužené výdrže, neboť skrývá baterii, ale - a to nás zajímá nejvíce - můžete poblíž něj nalézt i malý vyklápěcí stojánek. Abychom se nevzdalovali do oblasti standardních tabletů, musím připomenout, že lze magneticky přichytit klávesnici coby originální příslušenství. V nabídce jsou různé konfigurace od osmi do deseti palců a volit lze i operační systém, neb krom Windows může Yogu Tablet pohánět i Android. V cenovém rozpětí 5 až 15 tisíc by si měl vybrat každý, kdo si vystačí se základem.

Výhody: 

+ teplo se hromadí v tabletu, klávesnice bez baterie bývá vlažná
+ po odpojení od klávesnice nic nezvyšuje hmotnost tabletu
+ netřeba separátního stojánku
+ široká nabídka režimů (absenci „Stanu“ kompenzuje „Plátno“)
+ obrazovka ve „vztyčeném“ stavu při dotycích nemění úhel rozevření

Nevýhody: 

- kompromisní funkčnost notebooku, horší stabilita při použití na klíně
- v režimu notebooku kabeláž visí ve vzduchu (hlavní porty na tabletu)
- omezená nabídka
- někdy si musíte klávesnici přikoupit zvlášť (a nebývá to levné)

Konstrukce: s dokem coby stojánkem s omezenými úhly rozevření

Poměr DNA: 40% notebook, 60% tablet

I tato kategorie má mnoho společného s konstrukcí typu „pevně spojovací s široce nastavitelným úhlem rozevření“, ovšem tentokrát ono spojení není tolik pevné a úhel rozevření obrazovky bývá značně omezený, nebo přímo pevně daný a nelze měnit vůbec. Od zasazení tabletu do nepohyblivé štěrbiny na dokovací stanici zkrátka nelze očekávat zázraky. Výhodou je, že na klíně působí zařízení velmi podobně jako notebook, ale je důležité si dát pozor, abyste nevhodnou polohou nenarušili převažování kompletu směrem dozadu – pak by hrozil pád tabletové části a její poškození. Navíc konečně obrazovka ve „vztyčeném“ stavu při ovládání dotyky „necouvá“, ale i tady buďte obezřetní, abyste při dotycích na horní části obrazovky nevyvíjeli přílišnou sílu, což by mohlo způsobit převážení.

Na Toshibu dynaPad můžeme v ČR nejspíš zapomenout

To, že základna a tabletová část netvoří pevný celek, může vadit i při přenášení, kdy hrozí, že si zařízení doslova vysypete z náruče na zem. Velmi ale záleží na konkrétním provedení.

Na tuto konstrukci nedávno strhlo pozornost představení produktu Toshiba dynaPad N72, a to zejména tím, že jsme se s ní dosud setkávali převážně u těch nejlevnějších zařízení (čím méně pohyblivých částí, tím menší výrobní náklady). Přitažlivý zlatavý design a cena v přepočtu bezmála 30 tisíc korun vytváří očekávání, že půjde o stroj srovnatelný se Surfacem. Ačkoliv se dynaPad N72 zdá býti ideálním pro digitální kreslení, jelikož disponuje digitizérem Wacom s 2048 stupni přítlaku a kvalitní 12palcovou obrazovkou s Full HD rozlišením, kvůli použití slabého procesoru Intel z řady Atom můžete na komplexnější díla zapomenout. A pokud se u nás zařízení vůbec dočkáme, letos to určitě nebude. Zklamání. Na základech tohoto designu staví i Accent TB900, TB890 a TB880; Lenovo IdeaPad Miix 3 a ThinkPad 10; HP Pavilion x2 10-k0##nc či PRESTIGIO Multipad Visconte 3.

(Ani tentokrát si neodpustím odbočku k mobilním operačním systémům, kde je krom Androidu velkým hráčem i iOS od Applu. A ten nedávno na trh uvedl iPad Pro a jeho klávesnici Smart Keyboard, jejichž spojení funguje na velmi podobném principu. V té souvislosti samozřejmě musí zaznít, že pomocí přikoupitelného příslušenství – ať už originálního či nikoliv – lze takový jednodušší netbook udělat v podstatě z libovolného tabletu.)

Výhody:

+ teplo se hromadí v tabletu, dok bez baterie bývá vlažný
+ po odpojení od klávesnice nic nezvyšuje hmotnost tabletu
+ obrazovka ve „vztyčeném“ stavu při dotycích konečně „necouvá“

Nevýhody:

- horší stabilita při použití na klíně - riziko převážení
- komplet se může nechtěně rozpojit
- omezené možnosti rozevření v notebookovém režimu
- v režimu notebooku kabeláž visí ve vzduchu (hlavní porty na tabletu)
- někdy je nutné si klávesnici přikoupit zvlášť
- takřka nulová pravděpodobnost portů plné velikosti

Ultimátní hybrid - lze vůbec ještě přijít s něčím novým?

Zdání, že už bylo všechno vymyšleno, tady už bylo několikrát, ale kreativita lidské mysli si vždy našla cestičku. I přesto, že jsme již byli svědky dlouhého vývoje, pořád je co zlepšovat. Při pohledu na nevýhody každé konstrukce lze jednoznačně vyvodit, že všechna dnešní hybridní zařízení jsou značně kompromisní a ve všech případech se budete muset smířit s tím, že s jediným zařízením nebudete moci provádět úplně všechny skopičiny. Může alespoň teoreticky existovat ultimátní hybrid s minimem nevýhod, či dokonce možnosti využití ještě rozšířit? Jeden nápad by tu byl… Nejdříve si představme dvě technologie, které už dnes nejsou žádné sci-fi.

Nahradí v budoucnu mechanická dotyková klávesnice touchpad?

První je myšlenka mechanické dotykové klávesnice, která řeší problém, kdy touchpad či trackpoint nejsou dostatečně pohodlné pro přesný pohyb kurzoru na obrazovce, což v příhodných chvílích většina řeší připojením myši. Zároveň přináší na přetřes otázku, jestli v mobilních zařízeních, kde požadujeme minimální rozměry a váhu, nenosíme nadbytek komponent. Mechanickou dotykovou klávesnici na pohled téměř nelze rozeznat od jakékoliv obyčejné klávesnice. Ani psaní na ní není odlišné. Pod každou mechanickou klávesou se však schovává dotyková vrstva. A shluk všech kláves v podstatě tvoří dotykovou plochu násobně větší, než jsme kdy na jakémkoliv touchpadu viděli. Každá klávesa má ideálně vyladěný odpor, aby člověk snadno rozlišil stisknutí klávesy od pouhého přejetí jejího povrchu bříškem prstu. Design klávesnice, který by neměl mezi klávesami patrné mezery (viz jakýkoliv microsoftí Type Cover pro Surface Pro 3 a starší), by pak zajistil, že přejíždění prstu z klávesy na klávesu proběhne naprosto hladce. Toto řešení nejen učiní pohyb kurzoru pohodlnější a přesnější, ale hlavně umožní eliminaci separátního touchpadu s podložkou pod zápěstími. Stůl si s sebou ven taky neberete, nebo ne? A když už se ušetří cenné místo na klávesnici, proč totéž neaplikovat na displejovou část?

Dosud to málokomu dochází, avšak za pár let se budeme sami sobě smát – za jakým účelem máme u mobilních zařízení pevně daný tlustý rámeček kolem displeje? K čemu se na cestách „tahat“ s nějakými hloupými rámečky? Proč v daném objemu nosit 10palcovou obrazovkou, když by se tam vešla 12palcová? Když je člověk na nohách, vyžaduje maximální mobilitu, což znamená maximální funkčnost při minimálních rozměrech. A přesně tohle řeší technologie z roku 2013, na kterou všichni úplně zapomněli – včetně jejího vynálezce, Intelu. Řeč je o Smart Frame, která tvořila součást prototypu konvertibilního zařízení jménem North Cape.

Kam se poděl zajímavý koncept Intelu jménem North Cape?

Jak ukázal například smartphone Sharp Aquos Crystal (bohužel se prodává jen v Japonsku a USA), dnes již není větší problém vyrobit obrazovku, která nemá prakticky žádný fyzický rámeček. Možná namítáte – to je sice moc hezké, ale já chci zpátky svoje rámečky, abych mohl tabletovou část pohodlně uchopit a nebát se nechtěných dotykových vstupů. Není ale třeba mít strach – Smart Frame (například spolu s funkcí Continuum ve Windows 10) se postará o to, aby se na obrazovce rámečky zobrazily, když je potřebujete (jistý úchop v tabletovém režimu), a zase zmizely, když vám překáží (v notebookovém režimu, když potřebujete být produktivní, se větší obrazová plocha vždycky hodí!). Tento rámeček může být plně viditelný (a vypadat jak jej známe dnes), anebo může být „průhledný“. V obou případech se software postará o to, aby v určených místech na okrajích displeje nebyl dotykový vstup registrován. To přináší i tu výhodu, že si každý bude moci individuálně nastavit, jak moc tlustý onen virtuální rámeček bude. Technologie OLED by se pak mohla postarat o to, aby případný černý virtuální rámeček přesně navazoval na stejně zabarvený fyzický rámeček, který alespoň v několikamilimetrové tloušťce nadále musí, minimálně za účelem ochrany obrazovky, existovat. Ptáte se, kam bude umístěna přední kamera? Stačí opět drobná odbočka k mobilním telefonům – stejně jako u Honoru 7i od Huaweie by šlo primární fotoaparát spolu s diodami pro přisvícení přetočit z okraje zad. A obavám, že vás někdo sleduje i v intimních chvílích, nebo že vaše selfie bude ponořena do tmy a vypadat jak z 2Mpx webkamery, by byl konec.

Dočkáme se vůbec někdy konvertibilních
zařízení bez větších kompromisů?

A jak by díky těmto vychytávkám mohl konvertibl budoucnosti vypadat? Třeba jako Acer R7 s tím rozdílem, že v místě touchpadu bude paralelní spára po vzoru Toshiby dynaPad N72. Akorát tam bude v pětinásobném výskytu a to, do které spáry tabletovou část vložíte, následně určí, jaký úhel bude obrazovka svírat. Přidejte silné magnetické spojení a… máte konvertibilní zařízení bez větších kompromisů a s násobně lepší funkčností, než jakou může nabídnout sebelepší notebook či tablet.